Historie hodinek Doxa se začala psát v roce 1889. V tomto roce si hodinářský mistr Georges Ducommun otevřel hodinářský obchod a opravnu hodinek. Pojmenoval ji Fabrique Doxa. Ve svých dvaceti letech nebyl v hodinářství žádný elév, v hodinářském oboru pracoval od svých třinácti let. On sám se narodil ve městě Le Locle, což už tehdy bylo hodinářské centrum. Nepocházel sice z chudé rodiny, ale měl hodně sourozenců a rodiče ho od útlého věku nutili, aby tvrdě pracoval a zajistil si tak budoucnost. Svou hodinářskou praxi začínal v hodinářské firmě, která se specializovala na vývoj a vkládání kalibrů do hodinářských pouzder.
Proslulost firmy Doxa postupně rostla, například v roce 1905 získaly v Liège jeho hodinky cenu poroty. O rok později byly jeho hodinky Doxa na veletrhu v Miláně oceněny zlatou medailí.
Pan Georges Ducommun nebyl jen šikovný hodinářský mistr, byl i zdatný obchodník a vynalézavý člověk, kterému jeho řemeslo dobře vynášelo. Když si jako jeden z prvních v kraji pořídil vlastní automobil, uvědomil si, že řidič by potřeboval nejen z bezpečnostních důvodů hodinky ne na své ruce, ale především na palubní desce. Začal na svém nápadu pracovat a už v roce 1907 si nechal patentovat hodinky určené na montáž do palubních desek aut. Hodinky měly rezervu nátahu osm dní a v krátké době již byly nezbytnou součástí přístrojového vybavení tehdejších automobilů. Současný rozvoj letectví způsobil, že hodinky Doxa se začaly montovat i do palubních desek letadel. V roce 1914 s vypuknutím první světové války mohutně vzrostl význam letadel v armádě a požadavek na montáž hodinek do kokpitů letadel ještě narostl.
Následkem nejen těchto úspěchů se firma začala mohutně rozvíjet. V roce 1918 ve společnosti Doxa pracovalo několik stovek zaměstnanců. Georges Ducommun zemřel v roce 1936, ale s jeho smrtí firma nezanikla. Do čela společnosti se postavil jeho zeť Jacques Nardin, člen slavné hodinářské rodiny Nardin.
V šedesátých letech minulého století začali v Doxa pracovat na vývoji profesionálních potápěčských hodinek. V roce 1967 po letech náročného vývoje a experimentování vznikla nová řada Doxa Sub 300T Professional s voděodolností do 300 metrů. Tento model měl několik převratných novinek a v krátké době se i díky švýcarské kvalitě, spolehlivosti a vyladěnému designu stal velmi úspěšným obchodním artiklem.
Potápěčské hodinky Doxa Sub 300T Professional byly vybaveny lunetou, která kromě minutového značení měla na sobě vyryté i dekompresní tabulky. Tato novinka se rychle rozšířila a v krátké době měly všechny profesionální potápěčské hodinky lunetu s tímto vybavením.
Druhou výraznou novinkou bylo zabarvení ciferníku. Do té doby měly hodinky profesionálních potápěčů ciferník pouze bílý, nebo černý. Oranžová barva tohoto „pomeranče“, jak mu s oblibou říkal slavný oceánolog J. Y. Cousteau, umožnila vidět hodnoty na ciferníku i ve velkých hloubkách, nebo ve vodě se špatnou viditelností.
V hodinářství Doxa firemní vývojáři nadále pracovali na dalších modelech potápěčských hodinek a v roce 1969 uvedli na trh model Doxa Sub 300T Conquistador. Jednalo se o první neprofesionální potápěčské hodinky s héliovým ventilem určené pro amatérské potápěče.
Doxa si svou pověst výrobce špičkových potápěčských hodinek udržela dodnes a postupně se svými výrobky, a to nejen pro potápěče, pronikla do armádních jednotek mnoha zemí. Nosili je jak švýcarští vojáci, tak Britové, Francouzi, nebo příslušníci polských jednotek.