Historie této japonské společnosti se začala psát již v roce 1877. Konkrétně to bylo 1. září tohoto roku, kdy pan Kintaro Hattori, opravář hodin, si toho dne zaregistroval, a pod svým jménem otevřel hodinářskou dílnu. Panu Hattorimu se podnikání dařilo a časem si k opravování hodin přibral i obchod s hodinkami zahraniční provenience. Po patnácti letech podnikání se pan Hattori rozhodl k odvážnému kroku a v roce 1892 firmu rozšířil o vlastní výrobu.
Do té doby nikdo v Japonsku hodinky nevyráběl, takže hodinky značky Seikosha, (jméno značky bylo později zkrácené na Seiko) byly prvními skutečně japonskými hodinkami vyvinutými a vyráběnými na japonských ostrovech. První model z roku 1895 se jmenoval Seikosha Time Keeper a byl vyráběn z dovozových dílů. V roce 1913 se začal vyrábět model Laurel, který byl již zcela japonský bez jediného dovozového kusu. Tento model měl ještě jedno prvenství, jednalo se první japonské náramkové hodinky, tedy nikoliv kapesní jak tomu bylo u předchozích modelových řad.
Jak šel čas, Seiko se ve světě hodinek prosazovala jako velký inovátor a technologický průkopník. Největší technologickou revoluci však firma nastartovala zavedením technologie, která se dá shrnout do šesti písmen. Quartz. Tato novinka způsobila v hodinářské branži naprostou revoluci, protože až dosud existovaly sériové hodinky s pouze mechanickým nátahem, u nichž odchylka od správného času činila i několik sekund za den, u prvních hodinek se strojky quartz to bylo pár sekund také, ovšem až za měsíc. Krom toho u „quartzek“ odpadlo každodenní natahování pera pomocí korunky, o chod se hodinek se postarala vložená baterie.
Firma Seiko sice technologii Quartz nevymyslela, hodinky tohoto typu již pracovaly v různých laboratořích, výrobcem těchto přístrojů byla švýcarská společnost Longines. Jenže to byly hodiny velkých rozměrů. Teprve inženýři v Seiko celou technologii elektronického oscilátoru řízeného přesně řezaným krystalem křemíku zminiaturizovali a uzpůsobili tak, že mohli spustit hromadnou výrobu náramkových hodinek tohoto typu.
Výroba křemíkem řízených hodinek způsobila v hodinářském průmyslu rozsáhlé změny. Zákazníci požadovali jen tyto hodinky, o mechanické strojky najednou nebyl zájem. Spousta starých zavedených značek pod tímto tlakem buď zanikla, nebo musela přijít se stejnou nabídkou a předložit zákazníkům vlastní křemíkem řízené hodinky. Jenže přechod na nový typ výroby byl náročný personálně i technologicky, a to mnoho hodinářských firem neustálo. Propad u mechanických strojků tedy pokračoval i nadále. Navíc Seiko nenechalo konkurenci vydechnout, v roce 1973 vyrobila první digitální hodinky s displejem pro šest číslic, následoval model s digitálním datem, hodinky se zvukovým záznamem a v roce 1983 první hodinky, na kterých bylo možné sledovat televizi. To byla doba, kdy digitální revoluce v hodinářství vrcholila. V současné době, kdy různé displeje a vysoce přesná elektronika jsou denní součástí našeho života, dochází k pozvolnému návratu k mechanickým hodinkám, které se stávají součástí i profesního image. Zákazníci na nich oceňují velký podíl ruční práce preciznost, krásu, design a vyspělé mechanické inženýrství.
Hodinky Seiko se díky svým kvalitám uplatňují v mnoha sektorech profesního i společenského života. Nabídka modelů zahrnuje modely pro sport, byznys, potápění, letectví, pro speciální činnosti s vysokými nároky na přesnost, pevnost, odolnost na působení magnetického pole atd.